Objevte kouzlo podzimních Zapomenutých hor
Doba čtení: 4 minuty
Podzim, speciálně tedy ten teplý letošní, je kouzelné období roku. Listí má nádhernou zlatou barvu, člověku stačí jedna vrstva oblečení navíc, čelovka do rezervy a může běhat nebo chodit po lesích celé dny. Ještě o kus větší mají pak kouzlo podzimní hory. A když zkusíte navštívit ty rychlebské, skryté kdesi na severu na samých hranicích s Polskem, veřte, že si je zamilujete. Tak jako já, která se do nich už pátým rokem vždy v tomto období vracím.
Kraj na hranicích s Polskem
Rychlebské hory patří mezi jeden z nejkrásnějších koutů naší země. Je zde čistá a nedotčená příroda, rozsáhlé lesy a potoky s průzračnou vodu. Na každém kroku na vás navíc dýchá historie dávných časů, zřícenin, přírodních památek a vyhlídek. Tyto hory se nachází v nejzápadnější části Slezska, v severozápadním výběžku okresu Jeseník na dohled od Jeseníků. Rozloha regionu je přibližně 460 km² s nejvyšší horou Smrk (1125 m n. m.). Je to ráj pro běžce a turisty, ale Rychlebky budou znát i milovníci trailů na kolech. Pro ně je tento kraj také zaslíbený, místní velmi aktivně opravují zdejší traily a snaží se cyklistům ukázat kouzlo kopců v plné parádě.
Místo, kde máte hory jen pro sebe
Jak jednou Zapomenuté hory navštívíte, budete se chtít vracet. Jedno z nejopuštěnějších pohoří u nás, polsky Góry Złote, je za hranicemi prohlášené za Chráněnou krajinnou oblast. Není masivně vyhledáváno turisty a tak i během sezóny místy nepotkáte živou duši. Rychleby leží v bývalých Sudetech a je to zde velmi cítit. Před několika staletími to byl velmi bohatý a rozvinutý kraj. Vše zastavila až hospodářská krize a druhá světová válka. Spousta rychle opuštěných staveb, hradů a kostelů na pohraničí vám přiblíží smutný osud místních obyvatel.
Historie i nový život místních obyvatel
Za posledních pár desítek let ale kraj opět ožívá s novou generací. Takovým symbolem místních je obnova secesní Tančírny v Račím údolí nedaleko Javorníku. Tato budova před pár lety chátrala, měla rozbitá okna a rozhodně byste v ní poklad z roku 1906 neviděli. Dnes je díky záchraně a činnosti obce Bernartice opět vyhledávaným místem celého kraje. Dejte si Račí údolí a Tančírnu jako výchozí bod svého výletu. A já vám teď poradím, co ještě v těchto horách stojí za to vidět.
Výlet pro celou rodinu
Vydejte se tedy z Račího údolí s krásnou cedulí Konec světa směrem na vyhlídku Čertovy kazatelny. Za prudký výstup po zelené značce vám bude odměnou jedinečný výhled do hluboce zaříznutého Račího údolí. Vizuálně působivá je samotná vyhlídka, posazená na vrcholu skal s kovovým zábradlím. Takových míst vás tady čeká hned několik. Pořádně se nadechněte a jděte dál. Po červené pokračujte až na zříceninu hradu Rychleby. Ukryté zbytky stavby se tyčí nad údolím a vezmou vás zpět v čase. Vrátit se můžete podél potoka zpět do Tančírny a zakončit malý výlet ve výborné kavárně. Tento malý okruh zvládnou i děti a bude to pro ně po skalách velké dobrodružství. Pokud ale chcete zažít s Rychleb víc, vydejte se po červené druhým směrem.
Určitě se zastavte u Kaple sv. Antonína pod Písečným vrchem. Malá kaplička s pitnou vodou je příjemným osvěžením. Pokračujte dále až do Javorníku, kde se nad městem tyčí zámek Jánský vrch. Tato národní památka je ikonou celého kraje. Cestu k zámku lemují vzrostlé kaštany. Stromořadí bylo nominované na Alej roku 2021 a na podzim nebudete vědět, kde dřív sbírat.
Ráj pro běžce a milovníky ultratrailu
Vždy třetí sobotu v říjnu se Rychleby zaplní necelým tisícem běžců na jednom nevšedním závodě. Kouzlo hor se rozhodla ukázat lidem partička místních nadšenců a před pěti poprvé pořádali ultramaraton Zapomenuté hory. První ročník měl osobité kouzlo začínajícího závodu a i přes několik nedostatků mě přirostl k srdci a každý rok je pro mě takovou odměnou za celou sezónu. Nabízí tři trasy - 26, 46 a 76 kilometrů. Jeden rok uspořádali dokonce i 100 kilometrovou variantu. Každá trasa má své kouzlo, ale hory nejvíc zažijete na té dlouhé. Velká část dlouhé trasy pak vede Polskem a přes řadu místních malých vesnic.
Závod to není vůbec snadný a opravdu si běžce otestuje. A to nejen fyzicky, ale také psychicky. Na startu dostanete čip na nohu, ale tím elektronické kontroly končí. Po většině trasy není signál a jste odkázáni sami na sebe. Pro kontrolu jsou na trase stanice, kde si kleštěmi na startovní číslo označíte svůj průběh. Je potřeba sledovat okolí a kontrolu neminout. V cíli by vás pak čekalo nemilé zjištění, že jste diskvalifikováni. Mít všechna místa označená je na každé trase podmínka pro úspěšné dokončení. Bát se ale nemusíte, není to žádný orienťák, kontroly jsou dopředu označené, jen to chce koukat před sebe. A kochat se.
První ročníky měly kontroly umístěné na opravu exkluzivních místech a dodnes si pamatuji, jak jsem hledala kleště na místních skalách. Teď už bohužel přes některá omezení trasa vede primárně po značených cestách, ale i tak si Rychleby užijete v celé surové podobě. Polský hřeben je součástí Stezky Českem a za mě je to nejkrásnější část rasy. Míjíte jeden patník za druhým, skáčete přes malé i velké kameny a jste sami se sebou. Tedy podle mě přesně to, o čem má trailové běhání být. Běžela jsem v průběhu let všechny trasy. A tu nejdelší v ročníku 2021 dokončila jako první žena.
Pokud budete mít příští rok v říjnu volno, určitě doporučuji se na závod podívat. A pokud nechcete závodit, určitě do Rychlebek vyražte jen tak si zaběhat. Stojí to za to!
Autor: Vanda Nováková