O crossFitu s Adélou Rybovou

 Doba čtení: 8 minuty

Adéla Rybová se CrossFitu věnuje od svých 15 let, poslední 4 roky pod vedením Martina Štěpánka. V srpnu závodila v kategorii Elite na největších závodech Bcross Challenge v Českých Budějovicích. Jak vypadala její příprava? Co pro ni závody znamenají? A čeho na závode lituje? Dozvíte se v dnešním rozhovoru. 

Jak bys zhodnotila tvé poslední crossfitové závody Bcross Challenge? 

Jednoznačně dobře a pozitivně. Crossfitu se věnuji šestým rokem a z toho čtyři roky trénuji pod vedením trenéra Martina Štěpánka. Spolu pracujeme na všech mých slabinách i přednostech a snažíme se neustále posunovat kupředu. Na Bcross Challenge v Českých Budějovicích jsem letos závodila v kategorii Elite, do níž spadají sportovci, kteří splňují veškeré předpoklady a mají závodní zkušenosti. V této kategorii jsem ze 16 závodnic skončila na 6. místě, což byl pro mě osobní úspěch. Konkurence byla navíc opravdu veliká. Zároveň ve svých 21 letech vím, že mám pořád ještě spoustu času na rozvoj svých sportovních schopností i dovedností a jsem teprve na začátku.

V čem jsou podle tebe závody Bcross Challenge jiné?

Nejprve bych asi měla zmínit, tyto závody jsou největší závody v České republice, což je první zásadní odlišnost od ostatních závodů u nás. Pořádá je Václav Mráz, který vlastní i svůj crossfitový gym přímo v Českých Budějovicích a každým rokem se závody snaží posouvat o level výš. Na závodech je i zahraniční účast a to na českých závodech také není úplně zvykem. Alespoň ne v takovém měřítku. Na letošním ročníku byla i nově vytvořená kategorie Teens, takže i mladší crossfiťáci měli možnost zkusit si zazávodit. Bcross Challenge navíc není jen o crossfitu, je to akce pro všechny sportovní nadšence s doprovodným programem z MMA nebo ze světa strongmanů. Já tam jezdím hlavně za zážitkem. Jednou ročně se tak sejdeme všichni z naší crossfitové komunity na jednom místě.

Co pro tebe jako závodníka tyto závody znamenají? 

Nemůžu říct, že by to pro mě tyhle závody byly nějakým způsobem zlomové. Každé závody beru jako zkušenost, ať výsledek dopadne pozitivně, nebo negativně. Vždycky si to jdu hlavně užít, protože nikdo z nás závodníku není placený jako profesionální sportovec, což je jedna z hlavních odlišností v crossfitu. Crossfit nás neživí a děláme to většinou jenom proto, že nás to jednoduše baví a crossfit milujeme. 

Pistol squats 

Čeho na závodech lituješ?

Ze všeho se snažím brát jen to nejlepší. Takže i když jsou chvíle, které se mi vyloženě nepovedou, snažím se z toho vzít ponaučení do příštích závodů, co zlepšit a na co si případně dát pozor. Na těchto závodech se ale nestalo nic, co by mě vyloženě mrzelo a o čem bych si mohla říct, že jsem to měla zvládnout lépe. Navíc můj hlavní cíl, bylo nezranit se a užít si to, což se povedlo.

Jak dlouho trvá tvá příprava na závody?

To je samozřejmě hodně individuální a záleží hodně na tom, jak dlouho dopředu člověk se závody počítá. U mě je to tak, že s trenérem mám stanovený roční tréninkový cyklus. Přes zimu se zaměřujeme na budování síly a větší objem. Následně více zařazujeme gymnastické prvky a kondici. Konkrétní předzávodní příprava je zhruba 2 měsíce před závody, ve kterých opravdu hodně záleží na každém týdnu a na každém tréninku. Čím více se závody blíží, tím více jsou tréninky podobné závodním workoutům. Z klasického tréninkového modelu přecházíme v podstatě do simulace závodů. Pokud už je člověk v závodní sezóně, tak se dá rozhodnout i ze dne na den, že na nějaké závody chce jet a pokud je to možné, tak jede.

Jaká byla celá tvoje předzávodní příprava? 

Vždycky se snažím hodně spát a hodně jíst, což hraje možná větší roli, než se na první pohled může zdát. Nějak zásadně se to ale nemění v porovnání s mým klasickým režimem, který se snažím držet celý rok. Z hlediska stravy se akorát snažím přidat více sacharidů. Nejvíce se mění ale právě tréninky. Vím, že sílu vybudovanou mám z předchozích tréninkových cyklů, a proto právě v předzávodním období se snažím, abych vše sladila i s gymnastickými prvky a kondicí. Nesmím opomenout i mentální nastavení, protože i to hraje důležitou roli v celém tréninkovém i závodním procesu, takže se snažím zbytečně nestresovat a zůstat v klidu. 

Thruster 45 kg

Jak vypadal tvůj týden před Bcross Challenge? 

Byl to pro mě více méně klasický týden. V pondělí byl můj trénink zaměřený na vytrvalost, která je pro mě největší slabinou. V úterý jsem trénink neměla, protože to je můj obvyklý rest day. Ve středu a čtvrtek jsem měla ještě klasický trénink, ale už to bylo jenom vyladění posledních detailů, abych zbytečně nepřeháněla zátěž a zároveň si byla ve všem jistá. Jelikož Bcross Challenge jsou dvoudenní závody, tak v pátek už jsem jenom odpočívala, aby tělo i hlava byly připravené a šla jsem si splnit svůj klasický předzávodní rituál v podobě palačinky, která mě vždycky ještě trochu víc dostane do psychické pohody. 

V čem se odlišuje tvé předzávodní stravování? 

Je hodně podobné jako moje klasické stravování. Nepočítám si svůj kalorický příjem, ale byly doby, kdy jsem si přibližně 2 měsíce kalorie počítala, abych měla větší přehled o svém příjmu. Zejména i z toho důvodu, že nejím maso. Snažím se ale pořád držet kvalitní základ stravy, ale samozřejmě si občas dám i něco úplně mimo. Neomezuji se vůbec v ničem a můžu jíst úplně cokoliv, ale těsně před závody jsem se snažila mít ve stravě více sacharidů než běžně. 

Zařazuješ před závody ještě něco specifického?

Nic, co by bylo úplně specificky jiného. Snažím se pořád konzistentně držet toho, co mi funguje. Říká se, že v konzistenci je klíč a s tím plně souhlasím. 

Jaký moment ti utkvěl v paměti nejvíc? 

Asi nejvíce to byl předposlední workout, ve kterém jsme měli zařazené kruhy. Jelikož byly hodně vysoko, tak jsme dostali možnost, aby nás na ně někdo v průběhu workoutu vysazoval. Mně pomáhala Kačka Lízlerová, která vyhrála 1. místo v naší kategorii Elite. Kačka tam pro mě byla celý workout a nejen, že mě vysazovala na kruhy, ale zároveň mě i podporovala, abych podala co nejlepší výkon. Tohle je právě jedna z věcí, co mám na CrossFitu tak ráda, že i když jsme soupeřky, tak si během workoutu dokážeme pomoct a navzájem se podporujeme.

Jak vypadaly tvoje závodní dny? 

Moje závodní dny vypadaly tak, že jsme musela vstávat už kolem 6. hodiny, protože první workouty byly už kolem 7. hodiny. Dala jsem si ledovou sprchu, elektrolyty, banán a šla jsem na první workout dne. Po něm jsem šla regenerovat na hotelový pokoj a najíst se, protože mezi prvním a druhým workoutem byl vždy velký časový rozestup. Během dne jsem se snažila řešit jenom logistické věci, v kolik a kde musím být, v kolik začínám, co s sebou na workout potřebuji (například vzpěračský opasek apod.) a jaké jídlo si vezmu na doplnění energie, aby všechno bylo v pořádku a můj výkon byl maximální. Během dne jsem se snažila i hodně pít, doplňovala jsem kreatin, glutamin a BCAA, ale ty zejména kvůli jejich chuti. Po posledním workoutu jsem se snažila pořádně najíst a jít brzy odpočívat. Druhý den byl v podstatě hodně obdobný jen s tím rozdílem, že po posledním workoutu a vyhlášení už následovala jen dlouhá cesta zpátky domů.

Jaká panovala atmosféra mezi závodníky? 

Atmosféra byla z mého pohledu super. Nepanovala žádná nevraživost, spíš právě naopak. Závodníci se dokázali oceňovat navzájem a alespoň my holky jsme se podporovaly co to šlo. 

Který workout pro tebe byl nejtěžší?

Paradoxně asi ten úplně poslední, ale to hlavně z toho důvodu, že jsem byla už hodně unavená. V rámci posledního workoutu jsme měli nosit 65kg pytel s pískem, což mě bavilo, ale zároveň to bylo neskutečně vyčerpávající. Hlavně proto, že jsem v podstatě musela nosit svoji vlastní tělesnou váhu. Specifikum crossfitových závodů je, že závodník by měl být připravený úplně na všechno a právě tohle bylo něco, co jsem nikdy nedělala. Byla jsem ráda, že si to můžu zkusit, ale na druhou stranu při nošení byl nutný specifický úchop, což byla pro mě trochu nevýhoda, protože jsem nebyla schopná pořádně pytel obejmout. 

Co tě dokázalo při workoutech nejvíc povzbudit? 

Jednoznačně hudba a moji lidé, kteří tam byli a podporovali mě celou dobu. Potřebuji svůj prostor, ve kterém se můžu co nejvíc soustředit. Ale když člověk slyší z arény svoje jméno, tak ho to vždycky zase trochu nakopne, ačkoliv si myslí, že už nemůže. 

Máš nějakou pozávodní odměnu? 

Většinou se odměňuji výborným jídlem a potom dlouho spím. Tentokrát jsem si po závodech dala donut z lotusových sušenek (smích). Ale jinak necítím potřebu, že bych se za něco měla odměňovat. Dělám to pro sebe, protože mě to baví a CrossFit miluju. Moje hlavní odměna je tedy hlavně odpočinek, protože tělo si to po tak náročných závodních dnech zaslouží. 

Co pro tebe znamená CrossFit? 

Život, i když to zní možná trochu přehnaně, ale je to tak. Crossfit tu pro mě vždycky je, když mám dobrý i špatný den, když se něco v životě nedaří nebo když se chci bavit. Je to taková moje životní jistota. Pro někoho je to pouze sport a zpestření dne, pro mě to je ale mnohem víc a bez crossfitu bych to jednoduše nebyla já.