Madeira Island Ultra Trail aneb ostrov věčného jara, teplých dní a nevšedního trailového závodu

 Doba čtení: 6 minut

Madeira je ostrovem v Atlantickém oceánu nacházejícím se na úrovni afrického Maroka. Díky svému sopečnému původu a neskutečnému kouzlu je tento ostrov velmi oblíbeným cílem turistů z celého světa. A byl to i náš sen. Chtěli jsme na Madeiře zažít pravé běžecké dobrodružství a vyrazili si proběhnout části legendárního ultratrailu - Madeira Island Ultra Trail (MIUT), který se zde běhá každý rok na jaře a láká světovou běžeckou elitu. Připravili jsme si pro vás takové malé nahlédnutí na trasu závodu a doporučení, proč se na Madeiru taky vydat. Je to naprostý běžecký ráj, takže nebudete litovat. Možná jen při stoupání do prudkých kopců, o které na ostrově není rozhodně nouze. 

Vše začíná cestou na ostrov v Atlantiku

Možností, jak se na Madeiru dostat, je několik. My jsme si vybrali let přes Londýn, kde jsme si dali krátkou dvoudenní zastávku a pak pokračovali směr Madeira. Letěli jsme z londýnského Stanstedu přímo na letiště nedaleko hlavního města Funchal. Pokud nemáte vyřízený pas a chcete cestovat pouze na občanku, doporučíme letět třeba přes Barcelonu. Londýn se vystoupením z Evropské unie mírně zkomplikoval. Jinak to není nikde problém. Let z Londýna na Madeiru trval něco málo přes tři a půl hodiny a byl prakticky celý nad oceánem. Přílet na ostrov je krásný, už z dálky vidíte vrcholky hor nad mraky a divoké skály východního cípu ostrova. 

Letiště je vzdáleno od hlavního města cca 15 minut cesty autem, nebo 45 minut místním autobusem za 5 €. Veřejná doprava zde funguje, autobusy i zastávky jsme viděli velmi často, ale určitě se vyplatí si pro větší svobodu půjčit auto. Pokud si ho domluvíte dopředu před příletem, vyjde na slušné peníze. Jen se obrňte a připravte se na řízení v úzkých uličkách a s velkým převýšením.

Jarní běžecké soustředění, jak se patří

Původní plán byl proběhnout celou trasu závodu od startu po cíl. Bohužel jsme ale museli nakonec plány přepracovat a za náš pobyt jsme zvládli tři úseky trati. I tak jsme si ale udělali dost pěkný obrázek o tom, jak náročný závod to je a jaká to musí být celé jízda. Zvlášť když vezmete v úvahu, že začátek a konec jdete za tmy a po náročných skalách.

Pojďme se společně podívat na konec trasy, střední pasáž přes nejvyšší vrcholy a úvodní kopce. Trasu jsme totiž absolvovali právě proti směru běhu. Ono je to totiž lepší, když se člověk rozhodne pak někdy závod běžet, má o kopcích jinou představu, ale celkovou trasu už v paměti má.

Závěr závodu, poslední seběh a běh kolem moře 

Závod má cíl ve městečku Machino na jihovýchodním pobřeží ostrova. My jsme si naplánovali, že zvládneme úsek do Porto da Cruz. Tento konec je už oproti kopcům v prvních dvou třetinách trasy mírný, stoupání má právě z Porta da Cruz okolo 400 metrů. Pak závodníky čeká krásný seběh do cíle. My tedy vyrazili naopak do mírného kopce směrem k oceánu. Cestičky zde byly zelené, úzké, podél polí a s výhledy na městečko. 

Na rozcestí se nám otevřel krásný pohlad na vodu a skály. Věřím, že po 100 kilometrech v nohách si to už závodníci moc neužijí, ale my jsme byli unešení. Podél skal se pokračuje po Vereda do Larano kolem linie moře až do Porta da Cruz. Na cestě je několik vyhlídek a vodopádů, které ale v době naší návštěvy byly jen malinké. Seběh do města je opět podél skal a na úzké cestičce je potřeba si dávat pozor, kam šlapete. Za nás je toto závěr už tak krásného závodu naprosto dokonalý.

Prostřední část závodu přes nejvyšší vrcholy madeirských hor 

Nejvyšší vrcholy ostrova jsme nemohli vynechat. Jedná se sice o velmi exponované místo turisty, ale i tak to stojí za to. Přes Pico Arieiro (1 818 m. n. m.) a Pico Ruivo (1 862 m. n. m.) vede i trasa MIUT. Opět jsme trasu běželi proti směru závodu, tentokrát spíš z praktických důvodů dopravy. Auto jsme zaparkovali na dohled od Pico Arieiro a vydali se na cestu dlážděným chodníkem na druhý vrchol. Běžně je zde hodně turistů a běhat tento úsek naplno nejde. Na závod se ale celá oblast turistům uzavře a to musí být neskutečný zážitek. Úsek je to ale velmi náročný, je zde hodně schodů, velkých kamenů a prudkých stoupání a klesání.  

Pod vrcholem Pico Ruivo je chata s pitnou vodou, kde se dá krásně občerstvit. Na vrchol závod přímo nejde, ale my jsme si to nemohli nechat ujít. Po vyhlídce jsme se vrátili zpět na trasu a pokračovali už bez davů turistů dál krásnou horskou kamenitou cestičkou. Střídají se zde mírné kopečky se seběhy, kameny s měkkou cestou a čekají na vás i nekonečné výhledy.

Pokračovali jsme až na rozcestí Pico das Torrinhas a před námi byl pěkně ostrý seběh. Na třech a půl kilometrech nás čekalo 800 metrů negativního převýšení. Nebyl to jen tak ledajaký seběh, celou dobu jsme běželi voňavým eukalyptovým lesem. Jen popadané listy stromů pod sebou často skrývaly kameny a bylo to náročné na pozornost. Cíl trasy jsme si dali v Curral das Freiras. Zde končí i trasa závodu. Závodníci totiž seběhnou z hor právě sem a opět se vrací na trasu směřující na Pico Arieiro. Za nás je toto naprosto extrémní a náročná část závodu, když víte, že jdete dolů a hned zas zpět vše nahoru. My si naložili nohy do studeného potoka a bylo nám hej. 

Druhý kopec závodu, makačka na pěti kilometrech

Začátek závodu jsme si nechali na poslední den našeho pobytu. Hned v úvodu jsou totiž skutečně pekelné kopce, které jsou doslova z nuly na sto. Nebo spíš z nuly na 1 600. Start závodu je v Porto Moniz, my jsme se napojili na druhý závodní kopec v Seixalu. 

Od mořské hladiny jsme začali pomalu stoupat vzhůru. Nekonečné schody v tropickém lese a velmi ostré stoupání nás překvapilo. Turistická cesta s označením Terra Cha vede až na vrchol Pico Ruivo do Paul ve výšce 1 640 m n. m. Jednalo se o naše největší stoupání během celého našeho pobytu. Na 6 kilometrech posbíráte pozitivní převýšení 1 400 m. Na kilometru místy i převýšení 300 m. V této oblasti bylo jiné klima než na jihu ostrova. Vysoká vlhkost, častější deště a trošku jiná příroda. Přesto naprosto nádherná. 

Hned jak jsme doběhli na vrchol, začala trasa prudce klesat až k místním levádám. Úzká koryta vody, která slouží k zavlažování zemědělských polí, se vinou celou Madeirou. Jsou na nich vysoké a krásné vodopády, které příjemně chladí. Naši cestu jsme zakončili v Boca da Encumeada, kde závod opět začne stoupat do hor. Tento úsek je náročný vzhledem nevšední změně klimatu, skladbě rostlin a celkovému stylu trasy. 

Ostrov, který se vám nesmazatelně zapíše do srdce 

Všichni jsme byli Madeirou naplno ohromeni a nechtělo se nám odtud odjíždět. Je to ostrov, který stojí za to prožít a pořádně si ho proběhat. Pokud máte rádi hory a přírodu, je to pro vás ráj. Pokud chcete pořádnou výzvu, na kterou budete muset hodně trénovat, přihlašte se další ročník závodu MIUT (Madeira Island Ultra Trail). Kromě nejdelší 115 kilometrů dlouhé trasy se běží i kratší varianty. 

Madeira je ale také ideální místo na aktivní rodinnou dovolenou, své si zde najde každý. Není tu nějak draho, jídlo mají portugalci výborné a snadno se domluvíte anglicky. Jen počítejte s tím, že kvalitní cappuccino tu nenajdete téměř nikde. Ale to se dá překonat.

 Autor: Vanda Nováková